les Enfants Perdus

Portášské slavnosti

Portášské slavosti mám vedené v paměti jako pohodovou, spíš menší akci, kterou si vždy užijeme. Ani tentokrát tomu nebylo jinak, byť jsem musel velet.

V pátek odpoledne jsem po návratu z práce naložil na střechu auta tyče našeho nového velkého Ačka (je to náš přístřešek, jen na krátkých tyčích), plus dva koberce, v Jičíně naložil Marťu, v Kopřivnici Elišku a tradá do Valašské Bystřice. Místo pro stan nám již držel Bivoj s Jéňou, kteří zde již postavili vypůjčené „malé“ Ačko. Postavili jsme hned vedle velký přístřešek, ať se tam všichni vejdeme. Později jsme dostali hlášení od Mirka, že se blíží velký déšť, tak jsme ještě před stany vykopali odvodňovací žlábek, aby nás případný déšť nevyplavil. Toto dění se zájmem pozoroval náš soused, Jahoda. Pochvaloval si že když už si někdo dává práci s kopáním, tak nebude pršet. Pro jistotu jsme tedy odvodňovací stroužku prodloužili až pod jeho stan a nazvali jí Strouhou přátelství. Nicméně, Jahoda měl pravdu. Nepršelo. Ještě v pátek večer a v sobotu ráno jsme využili pohostinnost portášských organizátorů, kteří ještě na páteční večer a sobotní ráno zajistili výborné občerstvení. Během večera se k nám přidala ještě Hraběnka a Lukáš, takže jsme se sešli v silnějším počtu.

V sobotu v dopoledních hodinách jsem byl vyhnán na poradu velitelů, abych se něco dověděl. Okolo poledne měly všechny jednotky nástup a oficiální zahájení slavností před publikem. Odpoledne jsme pak nastoupili do akce a přehrávali jsme 5 obrazů z portášské minulosti. Byli jsme skutečně silou, se kterou bylo třeba počítat – 3 střelci (Bivoj, Jéňa a Hraběnka) a nebezpečnou dvoumužnou jednotku pro jejich ochranu na krátkou vzdálenost – Lukáš a má maličkost :-) . Na konci bitvy se ke mě přidalo několik mladých Portášů, se kterými jsem dostal velmi těžký úkol – padnout. Nakonec se mi ale tento obtížný úkol podařilo úspěšně vyřešit velmi odvážným útokem proti dělostřelecké baterii.

Nicméně navzdory mému prakticky neznatelnému velení se akce vydařila a všichni jsme to zvládli bez úhony a myslím, že i zábava byla. Během bitvy samotné jsme narazili na Jirku Matyáše, který si také přijel zastřílet. Pak už nám zbýval čas si s Jirkou a Mončou vychutnat kulturní program, zahrát si karty a prostě se pobavit.

V neděli po ránu jsme sbalili přístřešky, rozloučili se a vyrazili domů, plní domů a zažitků.

Aktuality

Setkání studentů

17. 04. 2024

Jablunkov

15. 08. 2023

Tenczyn

02. 08. 2023